Tak snad něco na úvod....

Svítalo. Brouzdal jsem pískem, zanechávajích za sebou stopy, aspoň na pár okamžiků. Slunce vycházelo, aby se mi vysmálo jako každý den. Stál jsem sám na pláži. Vítr mi cákal svou zimu na mou pleš. A pak skučel mi do xichtu. Jako studená facka od tlustého zmrlináře naproti Bille. Ta facka mě probrala a řekl jsem si, že změním svůj život. Už nebudu nula. Budu NĚKDO. Prvním krokem k tomu být někdo není nic jiného než si....založit svůj vlastní blog, kde se budu přehrabovat hnojem svého prýživota. A opravdu. Stalo se jak jsem předpověděl. Založil jsem si blog. Závan nadějí mi ještě kmitá ohryzkem a jako bych cítil, že mi znova rostou vlasy...no dobře přeháním, ale pro jednou jsem neměl zalupené levé rameno a mastné čelo. Ačkoliv... Já sice teda nevím co tu mám jako psát, ale mám ho. Svůj blog. To je to místo, kde se lidem mění život, kde si můžou vyfotit svoji duševní žumpu a být přitom zatraceně kůl. Jdu na to.